Pán Ježíš učedníkům chléb podal se slovy: Vezměte a jezte. Podobně jim podal kalich a řekl: Vezměte a pijte. A dodal: To čiňte na mou památku. Eucharistie byla ustanovena kvůli přijímání. A svatý Pavel říká, že když „je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť máme podíl na jednom chlebu.“ (1 Kor 10, 17) Přijímání Kristova Těla eucharistického vytváří z věřících jedno Kristovo Tělo – církev.
Kněz (hlavní celebrant i koncelebranti) musí vždy přijímat chléb a víno proměněné při dané mši svaté. Pokud není nějaký výjimečný důvod, je třeba, aby chléb (příp. a víno) proměněný při dané mši přijímali také věřící, neboť tak vynikne jednota celé mše svaté – eucharistické modlitby i svatého přijímání.
Věřící přistupují k přijímání v průvodu – tak se naznačuje, že eucharistie je pokrmem na cestu, i že kráčíme za svým Pánem, který nám naopak vychází vstříc. Úctu a víru v Kristovu skutečnou přítomnost v eucharistii je třeba projevit před těsně přijímáním krátkým pokleknutím – pokud se ovšem klečelo při Beránku Boží nebo při „Pane, nezasloužím si…“, pokleknutí na tom místě odpadá, neboť není důvod ho zdvojovat.
Církev říká, že při přijímání pod obojí způsobou, tedy při přijímání Těla Páně i jeho Krve, je (1) plněji vyjádřeno svátostné znamení, (2) lépe vyniká znamení eucharistické hostiny, (3) jasněji je vyjádřena vůle Krista, který novou smlouvu stvrdil svou Krví, (4) je lépe vidět vztah mezi eucharistií a eschatologickou hostinou. Přijímání pod obojí způsobou je možné v případě, že je všeobecně dovoleno biskupem, kněz uzná, že je to vhodné a věřící jsou připraveni. Přijímat pod obojí způsobou je možné dvojím způsobem: napitím z kalicha nebo namočením hostie do kalicha s Krví Páně.
V případě, že se podává pouze Tělo Páně (nebo že se Krev Páně podává napitím), mohou si věřící vybrat, zda chtějí Tělo Páně přijímat do úst v kleče, do úst ve stoje nebo na ruku ve stoje. Žádný kněz nemá právo způsob svatého přijímání věřícím určovat či nařizovat. Pokud se podává Tělo Páně a Krev namáčením, je možné přijímat pouze do úst. Podávání na ruku i podávání do úst jsou způsoby, které církev zná ze své tradice, oba dva vyjadřují úctu k eucharistii a oba dva vyjadřují prázdnotu (otevřené dlaně, otevřená ústa), s níž člověk očekává, že bude obdarován samotným Kristem.
Když kněz podává Tělo Páně věřícímu, ukáže mu hostii a říká při tom „Tělo Kristovo“. Odkazuje tak na slova Ježíše při poslední večeři, který učedníkům dával chléb se slovy „Toto je moje tělo“; formule Tělo Kristovo byla používána již ve 4. století. Věřící odpovídá „Amen“ a tímto vyjádřením potvrzuje svou víru, že to, co vypadá jako chléb, je ve skutečnosti Tělem našeho Pána.
Převzato z webu www.liturgie.cz Liturgické komise České biskupské konference (LK ČBK)
